HONDA PRELUDE – NADĚJE Z JAPONSKA? 

U nás v corners.cz se těšíme na každé nové sportovně laděné auto z Japonska. Jsou to totiž auta, která mají duši, charakter a jedinečný řidičský projev. Nejde přitom úplně o výkon motoru nebo technické parametry. Na japonských autech je fantastické jejich finální naladění a smysl pro detail.

Nová Prelude není starý název nalepený na nudný hybrid, ale další kapitola kupé, které Honda odjakživa používala jako výkladní skříň techniky. Po letech pauzy se vrací jako dvoudveřové hybridní kupé s předním pohonem. Zajímavější než samotný návrat je ale otázka, jak může být hybrid zábavný pro řidiče. Právě o tom je tenhle článek.

JMÉNO S TRADICÍ

Prelude debutovala v roce 1978 a od začátku nebyla jen hezké kupé. Šlo tady hlavně o technické inovace a japonskou high end techniku. Například třetí generace z roku 1987 přinesla mechanické řízení všech čtyř kol: při malém rejdu se zadní kola natáčela stejným směrem jako přední, při větším opačným. Honda ho označuje za první systém svého druhu na světě.
Technický příběh pak pokračoval s každou další generací: 

• Čtvrtá generace: vysokootáčkový motor VTEC 2,2 l a elektronicky řízený systém 4WS.
• Pátá generace: Prelude Type S dostala ATTS, který při zatáčení posílal víc točivého momentu na vnější přední kolo. Honda ho popisuje jako ranou podobu aktivního řízení točivého momentu, která předznamenala pozdější SH-AWD.
• Šestá generace: novinkou není další mechanický systém, ale řízení hybridní soustavy S+ Shift.

Prelude je tedy kupé, které napříč generacemi zkoušelo nové způsoby, jak auto lépe ovládat a jak mu dodat ještě sportovnější charakter. Zároveň ale nejde o prvoplánově sportovní auto, jako je náš oblíbený Civic Type R. Pokud na Prelude nahlížíte touto optikou může vás docela rychle zklamat. Pojďme tedy dál pro pochopení myšlenky tohoto modelu.

NÁVRAT PRELUDE

Prelude se nevrátila proto, že by Honda chtěla oprášit slavné jméno. Podle vedoucího vývoje Tomoyukiho Yamagamiho projekt začal jako vývoj nového hybridního sportovně laděného auta. Teprve při hledání vhodného jména a odkazu v historii značky se tým rozhodl pro Prelude.

Koncept se poprvé ukázal na Japan Mobility Show v roce 2023. Designové téma „Unlimited Glide“, tedy volný plynulý let, vycházelo mimo jiné z Yamagamiho vzpomínky na dědečka, který stavěl modely kluzáků. Přibližně třicet lidí z vývojového týmu si pak kluzák samo vyzkoušelo, aby si společnou představu o autě zažili i mimo kreslicí prkno.

Mně se tahle historka líbí. Sportovní auto, jehož tvůrci hledali inspiraci v tichém letu kluzáku, krásně sedí k japonské mentalitě i úctě k tradicím. Auta z Japonska byla vždycky jiná než ta, která známe z Evropy: mají hlubokou myšlenku a liší se nejen designem a použitou technikou, ale hlavně svým specifickým jízdním projevem. Prelude, jak už asi chápete není výjimkou.

JAK FUNGUJE INOVATIVNÍ HYBRIDNÍ POHON?

Evropská verze kombinuje 2,0litrový benzinový motor Atkinsonova cyklu se dvěma elektromotory. Elektrický trakční motor má podle Hondy 135 kW (184 k) a 315 Nm. Zrychlení z 0 na 100 km/h je otázkou 8,2 s a poháněná jsou kola přední nápravy.
V běžném jízdním režimu auto většinu času pohání dvojice elektromotorů, přičemž benzinový motor vyrábí elektřinu, ale když je potřeba vyšší výkon, připojí se spojkou přímo k předním kolům. Proto jde o plnohodnotný hybrid, ne o elektromobil s prodlužovačem dojezdu neboli generátorem. Více o tomto zajímavém systému píšeme v blogu KDYŽ ELEKTRIFIKACE DÁVÁ SMYSL!

Nastartování spalovacího motoru je okamžité, bez zacuknutí a bez propadu výkonu při akceleraci. Vše je plynulé, intuitivní a působí přirozeněji než u většiny jiných hybridních systémů. Souhra elektromotorů a spalovacího motoru je opravdu povedená.

S+ Shift je na celé soustavě nejzajímavější. Nepřidává klasickou převodovku: hybridní systém vytváří osm virtuálních stupňů a řídí otáčky motoru i průběh hnací síly tak, aby při akceleraci a zpomalování napodobil řazení. Pádla pod volantem v tomto režimu fungují jako řadicí pádla a Honda sladila i zvuk v kabině a displej s otáčkami a pokyny pro řazení. Popravdě simulace je tak věrná, že méně zkušený řidič nemá šanci poznat, že v autě není skutečná automatická převodovka s manuálním režimem.
Tento systém ale není jen zdrojem řidičských emocí. Díky řazení si řidič mnohem lépe uvědomuje aktuální rychlost a dokáže se s autem lépe spojit. Simulaci rychlostních stupňů používá i celá řada moderních sportovně laděných elektromobilů, ale v této Hondě to díky spalovacímu motoru dává mnohem větší smysl. Celé je to prostě uvěřitelnější.

PODVOZEK A BRZDY Z CIVICU TYPE R

Prelude přebírá technická řešení podvozku a brzdového systému ze špičkového sportovního modelu Civic Type R:

• vpředu dvouosé zavěšení Dual-Axis Strut
• adaptivní tlumiče
• víceprvkovou zadní nápravu
• čtyřpístkové přední třmeny Brembo a dvoudílné brzdové kotouče

Záměr vývojářů byl spojit sportovní reakce s komfortní jízdou. Finální naladění tlumičů pro Prelude je tedy o poznání měkčí než u Civicu Type R a zároveň Honda nechala střechu pružnější, aby karoserie lépe zvládala nerovnosti, zatímco boční panely vyztužila. Ano skutečně netradiční řešení, které v reálném světě opravdu funguje.

Další zajímavý detail jsou přední sedadla: řidičovo je tvarované pro výraznější boční oporu v zatíčkách, spolujezdcovo klade větší důraz na pohodlí a snadné nastupování.

KAM PRELUDE PATŘÍ?

Nová Prelude není náhradou za Civic Type R, jak už jsme naznačil v úvodu. Vnímám ji spíš jako pohodlné, uhlazené kupé pro svižnou každodenní jízdu než jako ostrý sportovní vůz. Čím déle s ní jezdím, tím víc oceňuji její jemné chování na silnici. Auto krásně padne do ruky, je agilní, obratné a nečekaně poddajné a pohodlné. Tak trochu mi připomíná Subaru BRZ druhé generace.

• Elektromotor: pomáhá hlavně v nízkých rychlostech. Tady chválím svižnou reakci od rozjezdu a absenci prodlevy, kterou znám z výkonných elektromobilů. Bohužel ale při vyšší rychlosti a vytáčení motoru už výrazný výkonový vrchol nepřichází.
• S+ Shift: při virtuálním přeřazení přidává citelné „kopnutí“ a podle mě výrazně zpřehledňuje práci s pohonem. Pořád ale nejde o skutečné řazení a řidič nemá plně manuální režim.
• Baterie: je umístěná za řidičem a jednoznačně její hmotnost pomáhá vyvážení auta a ochotnějšímu zatočení při nájezdu do zatáčky.

Tím se pomalu dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: k jízdnímu zážitku. Už jsem zmínil podobnost se Subaru BRZ a techniku z báječného Civicu Type R. To zní jako zajímavé kombo a věřte, že také je.

První, co mě na Prelude zaujalo cestou ze showroomu Hondy, byla reakce volantu. Je okamžitá, přesná a řidič má pocit, jako by se auto otáčelo okolo svého středu. Je to dáno nejen poměrně krátkým převodem řízení, ale také propracovanou přední nápravou se širokým rozchodem kol.

Civic Type R si pamatuji jako nekompromisní hothatch s hodně tuhým naladěním podvozku. Hardwarově jsou tu sice stejné komponenty, ale finální setup je zcela odlišný. Prelude se poměrně hodně naklání, podobně jako zmíněné Subaru BRZ, ale zároveň je z podvozku cítit jasná mechanická odezva a obrovská porce gripu přední i zadní nápravy. Trvalo mi hodně dynamických kilometrů, než jsem si zvykl na míru přilnavosti. Kdykoli jsem čekal blížící se přetáčivost nebo nedotáčivost, auto s ochotou drželo stopu a já měl nečekaně velkou rezervu.

To, jak Prelude zatáčí a drží stopu, nemá v této kategorii aut konkurenci a ani po týdnech jsem se tím nepřestal bavit. Je to dáno relativně nízkým těžištěm a perfektním vyvážením mezi přední a zadní nápravou. Důvěru přidává také velmi dobrá zpětná vazba z podvozku skrze sedadlo a výborný volant. Ten má ideální průměr i tloušťku věnce. Kéž by podobné volanty montovali v Mnichově do BMW M.

Prelude je tedy nesmírně rychlý stroj na nájezdu do zatáček i v jejich průjezdech. Kde ztrácí, jsou výjezdy. Moderní a svým způsobem inovativní hybridní pohon je sice nesmírně kultivovaný a pro běžné cestování dostatečně výkonný, ale pro skutečně dynamickou jízdu nestačí. Nebo abych byl přesnější: nestačí na využití schopností podvozku, který působí, s nadsázkou řečeno, předimenzovaně. Je zkrátka schopnější než samotné pohonné ústrojí.

Podobně je na tom brzdová soustava s pevnými třmeny Brembo a masivními dvoudílnými kotouči. Je to hardware, který by zvládl násobně vyšší výkon a zátěž. Upřímně, kombinace brzdového systému a podvozku patří k tomu nejlepšímu pro okreskovou sportovní jízdu, jakou jsem v posledních letech zažil u aut s pohonem předních kol. O to větší škoda, že pohon nemá takovou jiskru.

Ano, chápu, že Prelude není čistě sportovním nástrojem, ale spíše dynamickým, stylovým kupé pro každý den. Kdyby ale mělo o 50, nebo ideálně o 100 koní více, posunulo by se na úplně jinou úroveň a věřím, že spotřeba by nebyla dramaticky vyšší.

Nabízí se tak otázka, zda dorazí sportovnější verze Type S nebo Type R. Na tu vám ale nedokážu odpovědět a sám moc nevěřím, že se něco takového stane, ačkoliv bych si to moc přál. Vzniklo by totiž auto, které by bylo nejen designově krásné, ale také odpovídajícím způsobem rychlé a emotivní.

KOUPIT NEBO POČKAT?

Než se dostaneme do úplného závěru, musím ještě zmínit interiér. Prelude je totiž praktičtější než klasické kupé se samostatným kufrem, protože má velké výklopné zadní víko. Zadní sedadla jsou ale spíš nouzová pro dospělé. V Prelude jsem dokonce odvezl své jízdní kolo, aniž bych musel při nakládání a vykládání nijak bojovat. Hodně milé překvapení.
Dalším bonusem je fyzické ovládání klimatizace, což je v době dotykových obrazovek příjemný detail. Celkově je ergonomie i design interiéru přesně podle mých představ: konzervativní, vkusný a přehledný. Vše je na správném místě a vše dává smysl. Snad jen deaktivace asistenčních systémů by mohla být rychlejší.

A poslední zajímavostí je, že se Prelude vyrábí v japonském závodě Yorii na stejné výrobní lince jako Civic Type R. Honda také uvádí, že hybridní soustava vzniká rovněž v Japonsku. Původní výrobní plán pro Japonsko počítal se 300 vozy měsíčně. Zhruba měsíc po zahájení prodeje měla Honda asi 2 400 objednávek, tedy přibližně osminásobek plánovaného měsíčního objemu. Zájem u nás v Česku není takový jako na domácím japonském nebo americkém trhu, ale několik desítek aut už jezdí i po našich silnicích.

Já osobně mohu Prelude doporučit, pokud hledáte stylové auto, které je komfortní pro každodenní jezdění, skvěle zatáčí a dokáže řidiče vtáhnout do děje na jakékoliv silnici. Nečekejte ale dynamiku skutečných sportovních aut a nehledejte tu ani stroj na trackdays. Od toho jsou na trhu jiné modely. Nicméně aut, jako je Prelude, rychle ubývá a rozhodně bych nečekal, že se to změní, spíše naopak. Takže ano: kupovat, dokud trh nezaplaví čistě elektrické stroje.