Skvělou zábavu za volantem si můžete užít i mimo závodní okruh. Stačí zkombinovat to správné sportovní auto s ideální silnicí. V našem seriálu CORNERS ROADS se dozvíte, kam vyrazit za skvělými zážitky a kde najdete nejlepší silnice v ČR i Evropě. Vybíráme jen ty nejlepší řidičské silnice, na které se pravidelně vracíme.
Alpských horský silnic a pasů je opravdu hodně. Všichni jste už určitě slyšeli o italském Stelviu, švýcarském průsmyku Furkapass nebo rakouské Hochalpenstraße. Jenže Stelivo je v první řadě stylová horská silnice, na které se prakticky nesvezete. Je extrémně úzká a nenabídne prakticky nic jiného než neustále navazující vracáky, ve kterých jen zřídkakdy překročíte rychlost 50 km/h. Furka a okolní pasy jsou mnohem lepší volbou, ale musíte vyrazit hodně brzy ráno a na webových stránkách zkontrolovat, zda je samotná silnice vůbec otevřená. Proč brzy ráno? Stačí několik průjezdů bokem a přísná švýcarská policie bude okamžitě ve střehu.
Hochalpenstraße je nejblíže našim hranicím a nabídne profil pro velmi zajímavé svezení a nádherné výhledy na alpské hřebeny. Jenže má pevně danou otevírací dobu, kterou najdete opět na webu. Regulace provozu má za následek docela velký nápor turistů okamžitě po otevření brány. Pokud tedy zrovna neprší nebo nebudete u závory mezi prvními určitě nečekejte velkou řidičskou zábavu.
Existuje ale celá řada dalších a hlavně zajímavějších možností alpského svezení. Začneme těmi známějšími silnicemi a v dalších dílech odhalíme méně frekventovaná místa, která jsme našli úplnou náhodou bez doporučení nebo map. Bezesporu naší nejoblíbenější a nejčastěji navštěvovanou lokací je provincie Belluno v italských Dolomitech. Silnice nejsou položeny tak vysoko jako v případě průsmyku Furkapass nebo Hochalpenstraße, ale kombinují pomalé vracáky s rychlými úseky pro pořádné svezení.
Dávajte pozor na velmi kluzký povrch ve srovnání s okolními lokacemi.
První část vedoucí přes průsmyk Giau je techničtější a pomalejší. Navazující serpentiny přecházejí z modřínového lesa až pod jedny z nejvyšších vrcholů benátských Dolomit. Zpestřením je několik tunelů a rychlejších přehledných pasáží. Na celé trase je brzy z jara a později na podzim opravdu minimální vytíženost a v podvečerních hodinách se vám klidně podaří projet celý pas absolutně bez provozu.
Mírně frekventovanější, širší a hlavně výrazně rychlejší je navazující průsmyk Falzarego, který nám doporučila místní legenda @powerslidelover. Širší silnice má na rozdíl od pasu Giau středovou čáru a stoupání není tak prudké. Více než přetáčivé smyky si tady užijete čistou stopu v rychle navazujících zatáčkách. Při překročení hřebenu se trasa odklání z pasu Falzarego na silnici s číslem SP24. Prudké klesání do vesnice Armentarola má z velké části úplně nových povrch a specifické zatáčky, ve kterých není během prvních průjezdu vůbec snadné trefit správnou stopu. Rozhodně tedy stojí za vyzkoušení.
Podzim až brzké jaro jsou ideální a prakticky jedinou šancí na dobré svezení.
V Alpách nezapomínejte na gentlemanské dodržování rychlostních limitů a ohleduplné chování hlavně k místním řidičům. Občasný výjezd bokem v dynamickém tempu nikoho neurazí, ale vysloveně agresivní jízda alpským průsmykům rozhodně nesluší.
Profil: Kombinace rychlých úseků a typických alpských serpentin
Povrch: 80 % kvalitní nebo nový asfalt, 20 % zvlněný povrch bez výrazných výmolů
Délka: 42 km
Vhodné auto: Jak jinak než výkonná zadokolka se samosvorným diferenciálem