Na novou Supru jsem se těšil hned z několika důvodů. Ani jeden z nich není předpojatá historie předchozí generace a už vůbec ne legendární scény z filmu The Fast and The Furious. Mé důvody byly zcela odlišné a vlastně docela jednoznačné. Kombinace mnichovské techniky BMW a finálního nastavení v dílnách Toyoty znělo od začátku jako dokonalý recept na úspěch.
Všichni moc dobře víme, že BMW dělá fantastické řadové šestiválce. Toyota zase přesně ví, jak nastavit podvozek sportovního auta což názorně předvedla na geniální GT86. Jenomže BMW neposkytlo jen zmíněný turbomotor. Vývoj Supry probíhal od počátku společně s novou generací BMW Z4. To samo o sobě není asi úplně zajímavé. Pojďme tedy rovnou k podstatě věci. Velmi zjednodušeně řečeno Toyota dostala hotovou platformu včetně kompletní techniky jako je motor, elektroinstalace, podvozkové komponenty i bezpečnostní systémy včetně infotainmentu. Z pevné karoserie původně určené pro roadster Z4 udělala dvoumístné kupé a odladila pro něj podvozek. Jenže úplně tak jednoduché to nebylo. Sportovní oddělení GAZOO Racing které má novou Supru na starosti odvedlo poctiví kus práce. Ačkoliv je Supra krom několika plastů a šroubků identická s Z4, výsledek působí hodně odlišně. Hned první ujeté kilometry dají jasně najevo, že jde o mnohem dotaženější stroj.
Co se naopak povedlo na jedničku je volant. Narozdíl od toho v BMW má výrazně tenčí věnec a není měkčený.
Překvapivě kultivovaná
Rovnou na začátek vynechám polemizovaní na téma design. To je čistě individuální záležitost. Sám za sebe říkám, že Supra vypadá naprosto fantasticky hlavně v šedě matné barvě. Trochu mi připomíná vojenskou stíhačku. Je to asi i členitostí a mnoha karosářskými díly, ze kterých je Supra složená. Vyboulené blatníky a krátká záď s decentní odtrhovou hranou dodávají docela slušnou porci vizuální dynamiky. Prolisy karoserie, různá křidélka a všechny ty záhyby evidentně fungují i v reálu. Při jízdě na dálnici vytváří aerodynamický šum snad jen zpětná zrcátka. Jasně je tu pár nefunkčních průduchů na kapotě i zadním nárazníku. Možná to vypadá trochu trapně, ale karoserie jako celek funguje perfektně. Supra je i při nelegálních rychlostech příkladně stabilní a překvapivě tichá. Tím se rovnou dostávám k jednomu z hlavních plusů malého kupé. Komu stačí dvě sedačky a skromný kufr bude ze Supry nadšen při každodenním používání. Tohle auto je natolik kultivované a pohodlné, že reálně nevidím jedinou překážku, která by mě odrazovala od několikaset kilometrového výletu. Interiér navíc nabízí veškerou moderní technikou známou ze současných BMW. Takové ty super funkce jako je varování před vybočením z jízdního pruhu nebo přehlednou a rychlou navigaci s varováním před dopravními komplikacemi.
Mě ale zajímá pozice za volantem, výhled z auta a ovládání převodovky. Pozice je prakticky identická jako v Z4. Tedy sedí se hodně nízko a prakticky těsně před zadní nápravou. Dokonce i samotné sedačky jsou podobné těm bavoráckým. A právě to je trochu škoda. Sedačky lze objednat pouze s koženým čalouněním a prakticky bez bočního vedení v oblasti ramen. Ale co. Jde o základní verzi a časem na trh jistě přijdou sportovněji zaměřené edice s lepšími sedáky. Komu to bude hodně vadit může to vyřešit jednoduchou instalací skořepinových sedadel. Co se naopak povedlo na jedničku je volant. Narozdíl od toho v BMW má výrazně tenčí věnec a není měkčený. Za mě to je jeden z nejlepších volantů v sériovém autě.
Složená z těch nejlepších komponentů
Převodovka je velmi diskutované téma. Hodně lidí by si přálo manuál. Máme tady ale osmistupňový automat ZF. Ano neřadí tak rychle jako dovuspojka Getrag v M3 nebo PDK od Porsche. V testech se dokonce dočtete, že řadí pomalu. Pravda je trochu jinde. Převodovka má v Supře jiné softwarové nastavení než třeba v M140i. Není tam nastavené typické umělé cuknutí, které dává onen pocit rychlosti. V manuálním režimu navíc sama nepřeřadí jako DSG od VW. Za mě tedy dobrá volba a na manuál jsem v Supře ani na okamžik nepomyslel. Jediné, co mi trochu vadí je počet rychlostí a zpřevodování dvojky a trojky. Dvojka je často krátká na výjezd z utažených zatáček a trojka má zase málo otáček a Supra se veze na vlně točivého momentu. To je v pohodě, dokud člověk nechce zatáčku vyjet bokem. S plným plynem v nízkých otáčkách se motor docela brutálně nafoukne a zadek auta vystřelí do velkého úhlu. Rozhodně to není nic s čím se nedá žít. Vlastně je to jen o zvyku.
Celkem prudké vybočení zádě nemá na svědomí jen náhlý příval točivého momentu. Je to i krátkým zadním převisem a extrémně širokými pneumatikami. Toyota použila pneumatiky Michelin Pilot Super Sport, které jsou ideální volbou na okreskové ježdění. Dostatečný grip, čitelnost při jízdě na limitu a minimální pískání při klouzání bokem. Jenže šířka 285 mm je celkem dost i na přeplňovaný šestiválec. Ne že by motor neměl dostatek výkonu překonat přilnavost zadních kol, ale korekce přetáčivého smyku nejsou tak jednoznačné. Mechanického gripu zadní nápravy je tolik, že stačí jen trochu ubrat plyn a auto se okamžité rovná. Recept na výjezdy bokem je ale překvapivě jednoduchý. Manuální režim, trojka a držet plný plyn bez zbytečných korekcí plynového pedálu. Úhel vybočení zádě si řidič určuje zkrátka jen volantem. To se ale bavíme o jízdě na okresce. Okruhové smyky jsou trochu jiný případ. Při jejich vyšších rychlostech lépe funguje fyzika a řízení na limitu je výrazně jednodušší a přirozenější.
Recept na výjezdy bokem je ale překvapivě jednoduchý. Manuální režim, trojka a držet plný plyn bez zbytečných korekcí plynového pedálu.
Dokonalé nastavená na okresky
Nastavení podvozku dává jasně najevo, kde se nová Supra cítí nejlépe. Asi není žádné velké překvapení, že jsou to úzké a klikaté okresky. Tlumiče budou možná někomu připadat až příliš měkké. Také jsem si v první chvíli říkal, co to je za divné reakce při jízdě po nerovnostech. Auto se pocitově hýbe do všech směrů. Skoro jako by mělo měkké pneumatiky nebo něco volného na podvozku. Je však jen prvotní pocit a nezvyk. Postupně jsem získal jistotu a důvěru a pochopil na jakém principu podvozek Supry funguje. Extrémně pevná karoserie a poddajné nastavení podvozku dovolí opravdu rychlou jízdu na povrchu, na kterém by většina sportovních aut poskakovala ze strany na stranu. Prvotní pocit nepřesnosti je pouze snesitelná daň za skvělou poddajnost na nekvalitním povrchu. Popravdě bych si na okresku vybral raději Supru než M2 Competiton. Na závodním okruhu bych volil přesně naopak. Podobně jsou nastavené i brzdy. Mají pomalejší nástup, ale o to lépe se dávkují. Perfektně je cítit bod těsně před zásahem ABS a široký brzdový pedál se skvěle hodí pro brždění levou nohou. Čtyřpístkové brzdiče Brembo a dvoudílné kotouče mají přívod čerstvého vzduchu z nárazníku přímo do podběhu pro lepší chlazení. Drobnost, která se u takového auta hodí!
S novou Suprou jsem tento rok zažil opravdu hodně zajímavých kilometrů, aby mě dokázala přesvědčit o svých kvalitách. Je to vážně promyšlené a do detailu dotažené sportovní auto. Funguje jako jeden skvěle sladěný celek. Motor není rychlejší než podvozek a brzdy nevzdávají svojí práci ani po několika rychlých kilometrech. Vlastně mě nenapadá jediná věc, kterou bych krom sedaček změnil. Možná jen ta cenovka je trochu sebevědomá.