Impulz k natočení krátkého videa s novou Suprou vznikl záhy po jejím představení. Rovnou jsme věděli, že to bude projekt čistě pro naši zábavu a trénink. Tedy žádné zadání od zákazníka, žádné limity ani omezení. Náš cíl? Natočit po vizuální i řidičské stránce co možná nejlepší video vystihující charakter nové Supry A90.
Myšlenka je jedna věc. Jenže realizace většinou bývá o něco náročnější. Hlavně plánování a příprava vyžaduje odhodlání a dostatečnou porci motivace. Naše motivace byla ale jasná. Posunout vlastní meřítka o další úroveň a otestovat nové způsoby natáčení. Předem jsme si nastavili jasné priority. Krátké video zaměřené pouze na auto. Žádný příběh, žádná hudba, žádné kecy! Jen jízdní záběry a zvuk motoru.
Prvním krokem pro zpracování myšlenky je vytvoření scénáře. Když jsme si ujasnili o čem nové video bude, přišla řada na jednotlivé scény. Nejdůležitější je vždy začátek a konec. Po několika zavrhnutých nápadech jsme zvolili zcela jednoduchou cestu. Popravdě ani nenapíšu, jak mělo video začít a skončit. Během výsledné postprodukce jsme se rozhodli pro zcela jiné záběry. I to je výhoda tvorby videa bez omezujícího zadaní.
Někde, kde jsme ještě netočili a kde to bude zajímavé i tak nějak dobrodružné. Asi po stém návrhu padlo rozhodnutí, že vezmeme Supru na moje oblíbené okresky v Českém lese.
S přípravou scénáře úzce souvisí výběr lokace. Asi každého napadne ve spojení se Suprou nějaký závodní okruh. Jasně, i nás to napadlo. Jenže bylo by to trochu nudné natáčení. Město? To už tady taky bylo. Varianta číslo tři byla okreska. Jenže videí na okresce jsme natočili už docela dost. Chce to tedy nějakou hodně zajímavou okresku. Někde, kde jsme ještě netočili a kde to bude zajímavé i tak nějak dobrodružné. Asi po stém návrhu padlo rozhodnutí, že vezmeme Supru na moje oblíbené okresky v Českém lese. Jsou náročné na řidiče i techniku. Časté horizonty a asfalt úzký jen čtyři metry. Docela málo na jízdu dveřmi napřed v rychlostech přes sto kilometrů v hodině. Ale co… Chtěli jsme dobrodružství.
Vyrazili jsme tedy na obhlídku lokace. Podle předem naplánované mapy jsme projeli jednotlivé body trasy a dle daných zatáček a specifických zajímavostí vybrali ty, které se budou hodit pro konkrétní záběry. Celé jsme to ještě jednou zopakovali. Ne pro natrénování průjezdů, ale hlavně pro inspiraci a potencionální umístění kamery na jednotlivé záběry. Jasně, že by se hodil i test auta ve vybraných úsecích. Ale takový luxus se zřídka kdy povede. Po celých dvou dnech na lesních okreskách máme asi dvacet různých míst pro konkrétní záběry. Možná to zní jako málo, ale většina průjezdů se točí z několika kamer a úhlů. Tedy jeden průjezd se může skládat i ze tří různých záběru. Navíc jsme předem plánovali délku videa asi na 90 sekund.
Čím podrobněji řešíme detaily a jednotlivé průjezdy tím více si uvědomuji, jak šílené místo mě napadlo. Ne proto, že je většina cest je v chráněné krajinné oblasti. Děsí mě hlavně náročnost zdejších silnic. No, popravdě silnice to úplně nejsou. Prakticky celá trasa je v zákazu vjezdu. Jsou to staré komunikace z doby železné opony. Ano, hádáte správně. Sloužily pohraničníkům ke střežení hranic s Bavorskem. Dnes tyto cesty využívají lesníci a myslivci. My na ně vyrazíme s šestiválcovou zadokolkou.
Dalším zásadním rozhodnutím byl způsob natáčení, výběr techniky a týmu. Výběrem lokace padla šance použít profesionální kamerový vůz s jeřábem. Potřebovali jsme něco hodně malého, stabilního a zároveň dobře fungujícího na nerovné silnici. Ideálně bez střechy pro záběry z vyšší perspektivy. Ano, některé záběry bychom mohli pořídit dronem, ale tomu zase vadí větve okolních stromů. Sportovní dron? Jasně ten to zvládne ale zase neunese kvalitní kameru. Jediné řešení byl kompromis. Tedy malé obratné kabrio. Volba padla na MX-5 a to rovnou hezky stylově ve verzi NA. Nakonec je to i tematické, když točíme japonský sporťák. Pro většinu jízdních záběru z „auta do auta“ jsme použili extrémně malou a lehkou kameru Blackmagic Micro.
Kompaktní kamera má další výhodu. Velmi snadnou a rychlou instalaci na kamerový vůz. Nechtěli jsme vzhledem k náročným podmínkám natáčení jako je mokro a bláto používat stabilizační gimbal. Kamera se na MX-5 instalovala napevno do individuálně vyrobeného stativu. Přišli jsme tím sice o pohyblivost kamery, ale to nebylo ve výsledku velkým omezením. Naopak s tímto řešením v MX-5 stačil jen řidič bez operátora, který by ovládal kameru během jízdy. Tím jsme omezili počet členů týmu na absolutní minimum. Tedy tři! Náš kameraman zastoupil funkci kameramana a zároveň řidiče kamerového vozu. Krom řidiče Supry už nám stačil jen jeden pomocník, který měl v první řadě na starosti kontrolu úseku bezprostředně před natáčením. I v zákazu vjezdu může za rohem čekat komplikace. Houbaři a lesní zvěř se na takových místech často objeví bez varování. Méně členů znamená výrazně méně domlouvání a koordinace. To se hlavně při podzimním natáčení, kdy je brzy tma, dost hodí.
Odlepit 1700 kg těžké auto na úzké silnici není problém. Jenže když dvacet metrů před skokem je pravotočivá zatáčka a třicet metrů za ním zase levotočivá a obě jsou prakticky do pravého úhlu, tak už to tak snadné není.
Samotný průběh natáčení jde docela dobře naplánovat. Ale okolnosti se mohou hodně rychle změnit klidně několikrát během dne. Proto je vždy dobré připravit i záložní plán. Ten jsme měli i pro natáčení se Suprou. Později se to ukázalo jak dobrý nápad. Spoustu záběrů jsme po natáčení vyškrtli z výsledného výběru nebo dokonce stornovali rovnou během natáčení. Podmínky se často mění podle počasí i funkčnosti techniky. Při natáčení aut se občas stane, že s autem prostě nejde zajet předem naplánovaná scéna. V našem případě šlo hned o první záběr. První byl z docela prostého důvodu. Auto na něm mělo být čisté a bez poškození. Dalším důvodem byl samotný průjezd, který je řidičsky náročný. Proto jsem ho chtěl mít tak trochu z krku. Šlo o skok do úvodní části videa. Supra se na záběru měla odlepit od asfaltu. To nezní vůbec náročně. Ani odlepit 1700 kg těžké auto na úzké silnici není problém. Jenže když dvacet metrů před skokem je pravotočivá zatáčka a třicet metrů za ním zase levotočivá a obě jsou prakticky do pravého úhlu, tak už to tak snadné není. Navíc, když potřebuji rychlost hodně přes sto kilometrů v hodině. Ale zpět k okolnostem, o kterých jsem mluvil. S těmito komplikacemi jsem počítal a byl na ně připraven. Nečekal jsem ale, že Supra dostane na natáčení úplně nové zimní pneumatiky. Přilnavost auta se rázem snížila snad o padesát procent. Kdyby klouzal jen zadek, tak dobrý, ale já se nemohl opřít ani do přední nápravy. První pravotočivá zatáčka před skokem nešla projet tak rychle, jak jsem potřeboval. Nakonec se přeci jen povedlo a Supra zvedla kola asi o dvacet centimetrů. Trochu risk i adrenalin ale je to jeden z případů zmiňovaných nepředvídatelných okolností. Záběr se do videa nakonec vůbec nepoužil, protože se kompozičně nehodil. Můžete jej vidět alespoň v jednom z příspěvků na našem instagramu.
Další záběry nebyly o moc jednoduší. Pneumatiky s šířkou 285 mm nejsou zrovna ideální na silnici plnou hlubokých kaluží a jemného štěrku. Nezpevněné krajnice lemovala navíc vrstva hodně kluzkého bláta. To se úplně nehodí, když na tak úzké silnici je při jízdě bokem zadní vnější kolo na hraně asfaltu a přední vnitřní těsně za ní. Nakonec nám to úplně nevadilo, protože sychravé počasí dodalo zdejší lokalitě zajímavou atmosféru. To hlavně ve spojení s šedě matnou barvou Supry. Ve výsledku i samotná jízda byla dost zábavná, protože jet na limitu přilnavosti na náročné cestě přináší řidičské uspokojení.
Za pomoc a fotky z natáčení děkujeme Mayhem Pictures
Zajímavé jsou hlavně jízdní záběry z auta do auta, když Supra následovala kamerový vůz v rychlostech okolo 100 km/h ve vzdálenosti asi tří metrů. Možná se zdají tři metry jako hodně ale když jedete v lehkém přetáčivém smyku a přes kapotu nevidíte ani registrační značku auta před sebou, je to docela sranda. Navíc, když se Supra musí za pár dnů vrátit pokud možno v celku. On i takový nevinně vypadající průjezd bokem na šotolinové cestě může opískovat nejen kola ale i klidně celý bok auta. Proto jsme museli vybrat místa s co nejjemnějším povrchem a projíždět zatáčky jen v mírně přetáčivém driftu. Velký úhel by znamenal poškozená zadní kola, dveře i zadní blatník. Chtělo to tedy vychytat ladnost i rychlost což bylo výzvou. Ta ale dopadla úspěšně a na Supře nebyl na konci natáčení zanechaný jediný škrábanec.
Největší komplikace se poměrně nečekaně objevila poslední natáčecí den. Přestože předpověď jasně slibovala stejné počasí jako v předchozích dnech, tedy hustou mlhu a lehký déšť, tak se již po osmé hodině ranní začala protrhávat nízká oblačnost. Když se ukázaly první kousky modré oblohy věděli jsme, že máme opravdu hodně málo času. A to jsme zdaleka neměli natočeno vše, co jsme chtěli. Rozhodnutí padlo rychle, museli jsme natočit konec videa. Sice nebyl nikterak složitý ale lokalita byla na hodně odlehlém místě hluboko v lesích a nemohli jsme riskovat, že se i tam brzy ukáží sluneční paprsky. Rychle jsme proto natočili vše nutné bez několika pokusů a nahráli potřebné zvuky. Natáčení jednoho z posledních záběrů nám zpestřilo místní kotě. Když vběhlo do záběru i při třetím pokusu bylo jasné, že chce svoji roli ve videu. Proto ta černá kočka na konci videa! Konec může někomu připadat vlastně docela useknutý a prostý. On taky má být. Tohle video je začátek toho, co chystáme dále. Je to první díl série, na kterou budeme postupně navazovat.