Italská automobilka Alfa Romeo přišla v roce 2013 na trh s opravdu přelomovým vozem vyrobeným převážně z karbonu za cenu vybaveného Audi TT. Lehoučké kupé s jasným zaměřením na řidiče a maximální jízdní zážitky, po kterých alespoň slovem tolik lidí prahne. Přesto ji na silnici ani okruhu téměř nepotkáte. Je tak špatným autem nebo nemá dostatek image?
Alfa Romeo 4C vzbudila obdiv nejen svým nádherným designem, ale hlavně na svou třídu naprosto ojedinělým karbonovým šasi, vážícím pouhých 73kg a spoustou dalších technických řešení převzatých přímo z motorsportu. Kliková skříň, přední i zadní pomocný rám jsou vyrobeny z hliníku a vnější panely z SMC kompozitu. To pomáhá udržovat hmotnost pod 1000 kilogramů. Autu díky nízké váze stačí malý přeplňovaný čtyřválec s výkonem 240 koní a točivým momentem 350 Nm dostupným od 1700 ot./min. Příplatkový titanový výfuk Akrapovič a okruhové pneumatiky také jasně ukazují na zaměření vozu.
Italové se neobtěžovali řešit u tohoto vozu zbytečnou izolaci, takže hned při nasedání jsou vidět odhalené karbonové části karoserie.
Již při pohledu na exteriér 4C si člověk tak trochu představuje, jak asi bude jezdit. Minimální rozměry i výška, velké brzdy Brembo, spousta funkčních nádechů k chladiči a sání pro motor uložený za sedadly. Italové se neobtěžovali řešit u tohoto vozu zbytečnou izolaci, takže hned při nasedání jsou vidět odhalené karbonové části karoserie. Pod závodně vypadajícími pedály je jen malý velurový koberec.
Po nasednutí do karbonových skořepin si rychle najdu pozici za volantem. Ono také není moc co řešit, jelikož sedadlo jde posouvat jen podélně a volant nastavit pouze výškově. Rozhodně se v kabině cítím lépe než v Lotusu Elise nebo Exige. Jsou tady lepší sedadla a díky širší kabině více místa na ruce. Interiér je hodně strohý bez jakékoliv schránky nebo odkládacích prostor. Veškeré ovládací prvky na středovém panelu, včetně naprosto zbytečného rádia, jsou natočeny k řidiči a skvěle dostupné. Pro někoho možná trochu nezvykle působí ovládaní dvouspojkové převodovky, kdy se jednotlivé režimy volí tlačítky namísto řadicí páky. Jízdní režimy se přepínají voličem Alfa D.N.A. s možností All Weather, Natural, Dynamic a Race. V závislosti na zvoleném jízdním režimu se současně mění grafika TFT displeje nahrazujícího analogové ukazatele.
Alfa Romeo 4C rozhodně není žádným kompromisem. Je to hračka do garáže, kterou vytáhnete na cílenou projížďku rovnou na okruh nebo oblíbenou okresku.
Zvukový doprovod lze jen těžko popsat. Je to kombinace sání za hlavou, odfukování turba, práskání výfuku a hluku odletující kamenů narážejících do karbonového šasi, když se jedním kolem držím za krajnicí. S trochou nadsázky si připadám jak v rally autě. Je to naprosto bezprostřední zážitek plný emocí a místy i strachu o život. Alfa na silnici působí rozhodně rychleji než na papíře a jízda s ní patří k tomu nejlepšímu, co jsem na silnici ve voze s SPZ zažil.
Při sportovní jízdě byl jediným limitem dvouspojkový automat. Řazení nahoru je naprosto bez problému ale podřazování chvíli trvá a nelze se na něj stoprocentně spolehnout. Toto bohužel jen zbytečně odvádí pozornost a kazí dojem z jinak skvěle fungujícího auta. Navíc se docela rychle přehřívá převodový olej a spojka.
Alfa Romeo 4C rozhodně není žádným kompromisem. Je to hračka do garáže, kterou vytáhnete na cílenou projížďku rovnou na okruh nebo oblíbenou okresku. Přesuny po městě i české dálnici jsou hodně nepříjemné. Tím jsem si rovnou odpověděl na otázku z úvodu. Tohle auto není pro frajírky, kteří chtějí drsně vypadající auto. Bude pro ně otravné a i nebezpečné, když se trochu rozjedou. Naopak zkušený řidič, který z auta postupně dokáže dostat maximum a pochopit jeho chování bude nadmíru odměněn.